Co lepší? Horší? – Vše jest od Boha.
To pravé vybrat si, tvá úloha,
a jestli jsi se zmýlil, buďsi jednou,
andělské ruce vždy tě z prachu zvednou,
neb člověk jsi a chybovat je hráz,
jíž nevyhne se anděl ani ďas,
jak člověk stále živ jsa v její sfeře?
Ať dává chudým, od Boha ať béře,
vždy chybit můž’, neb nezná vše, co mate,
a hatí úmysly i nejvíc svaté.
Tak poklidně jdi dále svojí drahou
a potká-li tě, uzřít krásu nahou,
tu obejmi a jí se nevyhýbej,
spíš v prachu svaté její stopy zlíbej,
jí celý vzdej se. Kdysi starý Hatem
zřel sedm lamp v svém vytržení svatém,
šest hořelo jich jasně, sedmá sotva
že blikala, hrozila zhasnout rázem.
A Hatem svojí tváří padl na zem
a pravil k Bohu: „Pane, tys má kotva!
Pro lásku mou té lampě nedej zhasnout,
nad dílem tvojím – mám-li, chceš-li, žasnout,
oleje nemá...“ „Krve jí dej vlastní!“
hlas z nebe zazněl, „toť tvá k dobru láska
i ku kráse, zkveť almužnou či básní,
mně obé milé, ať plá do tmy žití!“
Děl Hatem: „Pane, jak tě pochopiti?
Však jak chceš budiž, platí tato sázka,
jen, lampo, hoř, ty, živote můj, zhasni!“