Co velké v kom jest, zůstane vždy stejně,
ať uznání to nezroseno vlahou
se potácí dál s idealu žáhou;
jsou laury, jež tká příští neprodejně.
Tak v papoušků kol žvatlajících hejně
též nestál Dante, spěje strmou drahou,
tak Michelangelo se soudu váhou
své balvany lkát nechal čarodějně.
Však nad hmotou dřív zvítězil v nich plně,
ne embrya, leč celky podávaje
ve kvádru tíze i v linií vlně.
Boj s hmotou ukazovat je vždy posa,
jen překonán otvírá pohled v ráje,
když zuří zamčen v ňadrech, spi sub rosa!