Snad přijde život ještě s mnohou těchou
a s dary prarůznými,
snad přijde vesna nová s novou lechou
nad listy lonské zimy.
Snad v nivy tvé zapadne skřivan jiný,
by v úkoj tobě zpíval,
snad života strom skytne hlubší stíny,
bys před vedrem se skrýval.
Však přece – po letech ty řekneš sobě,
byť muž již zšedivělý,
že rány jsou, že nesrostou ni v hrobě,
ni tam se nezacelí...