Svadlé zas listí
šustí a svistí.
Přišla k nám jeseň po špičkách,
přes noc k nám přišla v mlhavé páře,
ztlumila barvy, zmírnila záře,
do stromů dychla zlato a nach
a svadlé listí
šustí a svistí.
Vyšel jsem z parku. Sychravé pole,
sem tam jen sežloutlé řípy kus,
úhory pusté, strniště holé
se stádem rozkejhaných hus.
V dáli jen u lesa v stříbrném vzduchu
tam ještě jediný sekáč stál,
své kosy vzmachem bez všeho ruchu
poslední žluté klasy žal.
A mně se zdálo, jak splýval v mlze,
to že ten podzim, jenž přišel k nám,
do ňader aster nasypal slze,
pavučin zavěsil na každý trám.
To že ten podzim po špičkách přišel;
vida té kosy vzmach a sklon
zřetelně z klasů šumět jsem slyšel:
Jeseň jsem, konec, smrť a skon!
Svadlé zas listí
šustí a svistí,
přišla k nám jeseň po špičkách.
Ve skřínku starých vzpomínek sahá,
sežloutlé listy a stužky z ní tahá,
v srdci však není zlato ni nach,
tam svadlé listí
jen šustí a svistí.