Co věků přešlo! – Vichřice divá!
Leč v ňadrech píseň posud je živá,
Homera slunce s úsměvem jara
v číši nám hárá!
Co časů přejde, odvěké žití!
A jak my pijem, budou zas píti
s jinými plesy, s jinými zpěvy
stejnou krev révy.
Nechť proto číše pukne nám v kusy!
Mysleme, tak že býti to musí;
někdo si na nás na Hadu řece
vzpomene přece!
A ne-li, dobrá, usneme taky!
Dost, že jsme krásné líbali zraky,
v pochmurné že jsme bouřlivé chvíli
vesele žili!