Též jsem noční tulák býval,
Mikuláši!
Na staré se štíty díval,
jak tam straší,
v plášť se schoulil, neškub’ rtoma,
rád, když byl jsem doma.
Teď, co sgrafita a freska
Tvoje, mistře,
sem tam hledí v srdce česká,
jde se bystře,
jsem jak doma v noční chvíli,
dojít, nemám píli.
Hetmani a bojovníci,
markytánky,
rázné hlavy smědých lící
pod copánky,
králů starých staré znaky
klidem zjasní zraky.
Kus té naší epopeje
srdce svírá,
síla nová v hruď se leje,
stará víra:
jak ti na zdích malováni,
zas my budem páni!
Vše to hraje, vše to zraje
ve Tvém štětci,
rušné město, tiché kraje,
buďte svědci!
Připijme té slávě naší,
bratře Mikuláši!