Přípitek.

Se slavným kdys Horaciem otci naši pívali, s Mussetem po letech pijem pějíce, co zpívali;

to zní zase v staré kráse, v staré touze – my jen pouze

nejsme, co jsme bývali! Jen ta réva, ta je stará, ta se nikdy nemění, věčného jest symbol jara

v divém času spřežení. Umřem’, padnem’! Ale zmládnem’ krásou pouze

v staré touze, v nadšení a umění! V žití boji toto dvojí dále musí vésti nás

k Elysiu, kde se strojí duchům věčný hodokvas. Zdali zblednem’, až tam sednem’

v staré touze s písní pouze, s růží vtkanou v šedý vlas? Nikoli! Ty, mladá Hebe,

Platonovy taje znáš, pokud pijem’ – máme nebe, v nichž ty věčným vděkem pláš! Pokud pijem’,

dotud žijem’ láskou pouze v staré touze – Hvězdy! Buďte naše stráž!