Spí v srdci mém? Dost možná, že tam dříme.
Chceš vidět jej? Dost možná, sám že čeká.
A nežli naděješ se, jest již řeka
v tvé duši, svatvečer a on již hříme.
Nuž, nelekej se jeho tváře přímé,
jen o jednu píď vznes se nad člověka,
naň pohlédni – on silných nepoleká,
a posléz druha druh jen vytoužíme.
Pak poznáš s duší dávno jásající,
že oba čekali jste na objetí,
že dělila vás jediná jen chvíle.
Tys dávno lev byl, myšlenka tvá lvicí,
než naděješ se, vytoužený letí
a pánem jsi již hmoty zotročilé.