Buď zdráv, ó pane, který hlídáš sady;
hle, ctnostný sonet nese ti má kniha
a mravokárný tak, že hned se sbíhá
tlum vrabců rozptýlený do porady.
Tě obletne a s křikem hlučné vády
ti sedne na nos, jenž se v listí míhá,
a právem, neb tvůj mrzký pohled stíhá
ne jejich krádeže, však ženské vnady.
Ty mžouráš po žen ňadrech, v parnu šátky
když odhazují se svých hnědých šíjí;
a lýtka jich, když lezou po žebříku,
by třešně trhaly, tak v zrak tě bijí,
že nevidíš, jak na broskve plod sladký
se vos a střečků stádo slétlo v mžiku.