Vzkypěly jste znovu, vody, zatopily kraj,
opadnete zase, vody, a zem bude ráj!
Střemcha o tom svědčí plně, která trčí z vod,
blatouch o tom hlasně výská, zlatistý z vln bod;
jabloň svědčí o tom květem, jenž jest běl a nach,
mně jest, těmi nad vodami jak by sám Bůh táh’,
každému pěl květu v srdce a šept’: „Kveť a buj!“
Trnu, žasnu, zapomínám na celý bol svůj.