Když poznal jsi tu nízkou mrzkost davu,
jenž proti velkosti roh zvedá býčí
a po všem šklebně, co mu cizí, křičí,
když prošels žití trud i válek vřavu;
když v žalářích jsi lauru hodnou hlavu
klad’ na kamení, zoufalost kde klíčí,
když pocítils, jak závisti zmij syčí,
co nevděk v číš květ mačká bolehlavu:
Tu musils ke dnu vypit celou číši
a ukázati všem tak symbolicky,
kdo myslí, tvoří, pravdu chtí a krásu:
Jak proti velduchu, jenž tíhne k výši,
byť podlehla i chvíli ve zápasu,
se staví nízkost s drzým čelem vždycky.