Život, život, černá propast, můžeš ale přes ni jíti
a se smát, nechť hřmí a bouří pod tebou tam vlnobití.
Láska podá tobě ruku, převede tě přes ni hravě
a ty bouřné vlny budou v sluch tvůj zníti kolebavě.
Víno skryje oči tvoje ve růžovou mlhy clonu,
že jak v snění půjdeš žitím, neuvidíš propast onu.
Poesie orla letem nad hlubinu tu tě vznese,
žhavé jiskry jako posměch s pochodně své v temno střese.
Na jednom je dosti ze tří; kdo však tebe, poesie,
láskou poznal, v číši cítil, neví ani sám, že žije!