Chmúrné nebe – smutná země,
i to slunce v mlhách dříme,
pověz, kterak, stará matko,
před zimou se opatříme?
Hle, tu naše chatka stará,
jak se tiskne pod topoly!
Jak v tvou náruč hlava moje,
když mne mladé srdce bolí.
A když na ni sníh napadne,
jak na tvoje padl vlasy,
hoj, což budem vzpomínati
na minulé, dávné časy.
Snad v herbáři tvé paměti
mnohý prázdný lístek ještě,
když v roklinách větry vají,
když na okna bijí deště.
Což to sladko, což to milo,
když to bouří nocí temnou;
jen když oheň v kamnech praská,
jen když ty jsi, matko, se mnou.