Před soudem, zdálo se mi, že jsem stál:
na jednu váhy mísku anděl dal
mé srdce plesnivé a skoro tlící,
však vždycky veselé a milující.
Na druhou dal mé knihy – pěkný stoh,
jazýčkem váhy šinul víc než moh’,
leč knihy pachem doby splaskly, zbledly,
mé srdce vyvážiti nedovedly...