Jak zrcadlo podlaha vydrhnuta,
jas odpolední proudem po ní běží,
za každým obrázkem chvůj trčí svěží,
na kredenci plá mnohá mísa žlutá.
Ve středu krčmy kočka nepohnutá
ve sfingy póse mhouříc oči leží,
much bzukot z oken rozeznáváš stěží,
v sluch zní ti jako struna houslí tknutá.
Ba visí na zdi, čekajíce pánů,
sní klarinet a trouba v koutě s basou
v tom tichu nedělního odpoledne.
Však, řekl bych, dnes potrvá to k ránu,
než obklopený výskající chasou
vsi Don Juan svou oběť k stropu zvedne.