Před lety osud zlý
mi zbořil krb,
dnes znaven jsem a mdlý,
vše dí jen: Trp!
Já jiný zbudovat
u Tebe chtěl,
se vším se bít a rvát –
já Tebe měl!
Že Ty mne opustíš,
já nevěřil,
já láskou bolu tíž
jsem přeměnil.
Co vidím v síle své
za tolik let,
Tvá ruka nyní rve,
co byl můj svět!
Já Tobě všecko dal,
skutek i sen,
proč necháváš mi žal,
vzdechy a sten?
Ublížit Tobě snad
já nedoved,
nechtěj mne proto rvát
do tůně běd,
vyslyš mne – nepouštěj,
lkám naposled.