Ty hvozdy, lesy, role, řeky, nivy,
vzduch nade vším a kolem slunce v stínech,
to ještě není vlast – ta pouze v synech,
již láskou k ní jen konat mohou divy.
Zem jiným klas, hvozd jinému dá dříví,
ba stejně plodů dost mít bude v klínech
i pro cizince; vlast je pouze v činech
svých dětí, pokud chtějí býti živy.
Na Baltu posud staré buky šumí,
kde svatyň Svantovíta, staré dumy.
Klas roste, dýchá květ a ptáče zpívá.
Tlí v mrtvých knihách zkazky minulosti,
tlí v starých hrobech svaté dědů kosti –
Vlast jest jen v krvi živých synů živa!