Za oltářem jich visí řada dlouhá,
jsou rozstříleny, skoro samé cáry;
a chví se, slunce jak zablesknou žáry,
jak zlatý prut mnohá tyč holá čouhá.
K nim kadidla se zvedá modrá prouha
nad aureoly, berly, nad tiary,
a jako měsíc, který stoupá z páry,
k nim hostie se vznáší, žal a touha,
pláč, modlitby a hymen hlahol slavný;
dřív zvyklé hromu děl ve bitev vřavě
se varhan slavným hromům navykají,
jež jako vodopád zní neunavný.
I zdá se praporům v té zářné slávě,
že vřavou války opět povívají.