Kdybych moh své žití
v píseň proměniti,
a tu v každé době
zpívat jenom Tobě!
Kdyby moje city
mohly býti květy
do kytice svity,
pod nohy Ti vsety.
Kdyby moje slova
mohla zníti hudbou,
znící vždy a znova
žití Tvého sudbou!
Kdyby moje snahy
v úsměvy se slily,
by jak perly drahy
Tebe zaplavily!
Kdyby moje touhy
vzlétly jako ptáci,
jenž se na obzoru
do daleka ztrácí.
Letěly by k Tobě,
nic se nezalekly,
a má všecka přání
v ouško by Ti řekly!