Jako jara tucha
dotkni se tě zlehýnka
pozdrav mého ducha,
tichá moje vzpomínka!
Prostý z lidu muži,
ať jsi oral dnes nebo tkal,
rád bych plnou růži
na tvůj pluh neb stav ti dal.
Dívko, se skřivánkem
která zpíváš z rána hned,
mih’ bych se tvým spánkem,
zář tam hodil, lásky vznět.
Dítě u chat prahu,
vlásky tvé bych pohladil,
příští žití dráhu
v parnu tobě ochladil.
Starče poloslepý,
podél cesty žebráku,
stkáti tobě lepý
chtěl bych v snách svět zázraků.
Všem bych v pozdrav svoji
duši, srdce skytnul rád...
Kdo však o to stojí,
já jsem zapomněl se ptát.