Odtáhlo z Delhi poselství v němém a bolestném žalu,
netknuté zůstaly dary, pak v jámu, v skalách jež zela
uvrhli kněžku bohem svým zrazení kněží,
jimž v stejný čas s oblohy polední stejná zvěst zněla
jak v Delhi lámovi ve chrámu pěti set slonů,
div, sami že nad tím nestrnuli v balvan a skálu.
Cítili, kosmu po páteři ledový zmaru mráz běží
a světem se rozprchli ptáci jak ve větrů podzimních shonu,
věštírna zpustla, jen zdroj, jenž ve skalách plynul,
sup, který s olbřímích příšerných boků skal hýkal,
čím isopu chvěla se třtina, čím vichr vzlýkal,
co člověk cítil a neřekl: Velký Pan zhynul!