Co chtěli ti mužové snědí od asijských břehů
za množství darů svých východní nádhery slyšet?
Nač podnikli cestu svou dlouhou v nesmírném žehu
písku a slunce? Nač z basaltů nechali na sebe čišet
chlad větrů s hadím sykotem táhlý a ostrý?
Nač spěli pralesů vývratí kmenů, jichž svítící kostry
v slunci se leskly příšerně na jejich dráhu
bez oasy, oddechu, svěžesti zdrojů až k tomuto svahu,
za kterým Acheron, zdálo se, zívá tlamou svých stínů,
kde nad ryhou do země hlubou a tmící se ve skalin klínu
nad husté kotouče par vsedá kněžka na tajemství prahu...