Hladké kužely skal hořeti v poledním slunci se zdály,
na špičkách k azuru vstoupat jakoby v tajemství bohů
chtěly vniknouti úkradkem. Do ticha mezi skály
průvod velbloudů vešel, do štěrku na kámen nohu
kladli, stoupali pomalu v dusném července žáru
od břehů dálné Asie, klenoty, koberce, perly,
byssu tkaniny vzácné a průsvitné nesly a pruty
stříbra celistvé, sloužiti mohly za králů berly,
v koších proutěných mezi hrby řidiči dromedárů
v snění se houpali, chvěl se jich závoj i turban žlutý...