Ty’s řekla: „Pro tu mrtvou nikdy lkáti
já nepřestanu, bol můj vzroste spíše,
než stlumí se, já ponesu ho tiše,
ať v pohrdě můž srdce moje rváti.
Mně láska více život nevyzlatí,
ba nechci ani píti z její číše,
když mrtva ona, mé proč ňadro dýše...
to zodpovědít, nemusím se báti!“
Já pravil: Věřím tobě v chvíli této,
z tvé lásky nemusí ni vlásku ubýt
a bez tvé vůle přijde máj i léto.
Vzplá novým květem, co dřív spalo skryto,
když dovedla bys vše to v srdci ubít,
věř, oné mrtvé bylo by to líto...