Jak nebyla by ani vyzpívána,
spí v kmenu buku pod Amora stráží
ta, která přišla v nitro nevolaná
jak první motýl, vlaštovice z rána,
ji hlídá Amor uraženou paží,
když zimní vichr buku větve sráží,
když s nebe lije se a hustě sněží,
tam pochována moje píseň leží.
A přijde, přijde opět vesna nová
a tlíti budou v stuchlé prsti slova,
jež srdce v sladkém dechlo horování,
a po letech snad sám tu půjdu kolem
a zmítán honbou novou, novým bolem
si roztržitý nevzpomenu ani,
ký sladkých citů svět a nových vznětů
jsem pochoval a pohřbil tady na vždy;
jen Amor bude kusý v tísni květů
a snětí hlídat – hrob mé samovraždy.