Zmatená a bez naděje
ruce spíná a se chvěje;
oknem vlídný měsíc leje
dřímotný svůj, sladký lesk.
Přešla bouře černošatá,
teplá letní noc dál chvátá,
roucho jedna hvězda zlatá,
stíny jeden třpyt a blesk!
Jasmín voní, dýchá růže,
slavík ptá se, jak jen může
ňadrem člověka chvět stesk?