Jako bělmo s mojich zraků
padá to. zář šlehá z mraku,
a můj život roven vraku
navrací se ve přístav.
Ty víš, že bych tebe zdeptal
jako vždy, že bych se neptal
po tvém srdci, a přec šeptal
mi tvůj ret: ó budiž zdráv!
Věčná lásko, kde jsou břehy
tvojí síly, tvojí něhy?
Spusť na hlavu mou svůj splav!“