Skip to content
1853–1912

Poslední láska Dona Juana. (XXXIV.)

Jaroslav Vrchlický

– Prchnem, budem spolu žíti, z jedné číše štěstí píti, otrokyní tvou chci býti, ty mne neopustíš, viď?

Znám tě ovšem podle jména, chvím se před tebou co žena. Mlčíš, malá jest má cena, chatrná mých vděků síť!

Oklameš mne jako jiné, zlomíš srdce mé, až zhyne, ale chyť je přece, chyť!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.