Skip to content
1853–1912

Poslední láska Dona Juana. (XXXIII.)

Jaroslav Vrchlický

– Prchni se mnou okamžitě, řeklo náhle sladké dítě, – prchni se mnou, ale hbitě, cestu dál v les dobře znám,

půjdem spolu hvozdy, nocí, dovedu tě k svému otci! Nemohla svou bolest zmoci. – Ne, ty řekneš mu to sám,

já bych umřela, věř, strachem! A již líčko žhoucí nachem tiskla v jeho tváře plam.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.