Polekaná k němu ona
zřela, tmavá růže vonná,
posud ryzí, bezúhonná,
jako jitra paprslek;
ruce její jen se třásly,
její oči v slzách hasly,
co se jeho na ní pásly,
pijíce té krásy vděk,
plná ňadra, život štíhlý,
útlé ruce, jež se zdvihly
nad červený živůtek.