V tom však polekaná zřela
mrtvého v tmě Leporella,
ňadra se jí bouřně chvěla.
Don Juan ji k sobě tisk’,
tlouci její srdce cítil,
jak ji v náručí své chytil,
plamen se mu krví řítil,
v oku jeho divě blysk’.
„Nelekej se, drahé děcko!“
Pak jí vypravoval všecko,
při tom vždy ji k sobě tisk’.