A zas klesl zvolna v dumy,
naslouchal, jak liják šumí,
bouře hluk se v dálce tlumí,
však tu náhle – pozor, slyš,
ve zdi temně šustí cosi,
jako vítr ve rákosí,
jak by v chodbě šeptal kdosi;
je to vítr přec neb myš?
Nyní jsou to kroky zjevné,
vzdušné, lehké, ale pevné,
a jdou ustavičně blíž.