Přejel rukou ledné čelo.
„Konec písně,“ s rtů mu sjelo,
„Slyšíš, hochu Leporello?“
Ale darmo; u dveří
chudák dávno mrtev leží,
stružkou z boku krev mu běží,
podleh’ ráně, kterou v řeži
zapomněl dát soupeři.
Don Juan tu smuten stojí:
„Konec písně, konec boji,
sám to člověk nevěří!