„Tisíc ďáblů, hrůzy pekla
duše má se neulekla,
ale sopkou bouří vzteklá; –
štěstí tvé, že nemám meč.
Jsi můj stín, v kterém se brodím?
Za mnou všady jdeš, kde chodím?
Ustup, nebo korbel hodím
po tobě, tvou strhám léč,
v niž mne chytil’s, chytrý ďábel,
v přeludů a vidin Babel!“
– Zpátky! Šílíš? Stav svou řeč!