Divý smích Don Juan mísí
v hromu řev: „Ó mnichu lysý,
v posled komandér sám ty jsi –
nech těch hříček, já chci spát!
Jsi-li přelud, zmizíš jitrem,
mým však nepohnul jsi nitrem.
Mlčíš, však v tvém oku chytrém
příšerný zřím zážeh plát!“
Opat vážně hlavou kýval:
– Pravdu děl’s, a ven se díval,
– pravdu děl’s, ty půjdeš spat!