Hrdě Don Juan jej chopil,
k jeho dnu zrak sotva stopil,
s úsměvem jej rázem dopil.
„Jděte, zachoval jsem čest!“
– Smrtelně hřích duši raní,
zazněl zpěv, leč smilování
k hříšníku se vždycky sklání –
„Ticho! Vím, co láska jest!“
zahřměl v sbor jich, však v té chvíli
smrti šer se v zrak mu chýlí,
v ňadra hněvně ryje pěst.