„Ha, ha, jak jsi směšný, mnichu,
myslíš, v těchto zdí že tichu
lázní modlitby všech hříchů
s duše spadne rmut a prach?
Možná, věřím, v tomto stínu
že lze ve samoty klínu
odpykati starou vinu,
slzí moře, krve nach.
Ale touha – ta je věčná,
muka její nekonečná,
věčný její křídel vzmach!