Ale dobrý Leporello
stáhl brvy, svraštil čelo:
– Mně se cosi v očích tmělo;
za tou zdí ten křížů les
nechce se mi líbit právě,
sejc tam zalkal usedavě,
na hroby ve vlhké trávě
příšerným se letem snes’.
Než bych v klášterní té věži
hledal asyl, v nové řeži
raděj zhynu jako pes!