Říkám vždy, ty’s poslední!
Která to as bude v skutku?
V konec setby, v konec žní,
v konec radosti a smutku?
Kouřím dál a duše sní.
Všecky raní – poslední
zabíjí prý... V těžkou půtku
kdy jen se mi rozední
v konec radosti i smutku?
Člověk vždy to horší mní.
Ale onu poslední,
Smrt až v nápovědy budku
vleze místo Nadšení,
kouřit chtěl bych beze smutku,
život-dým by roztál v ní.