Všem, kteří truchlí, lkají o samotě
nad suchou kůrkou u tvrdého stolu,
nad krbem, jenž i dnes je bez plápolu,
jimž slza vadí ve vánoční notě;
všem, kteří zoufají už o životě
a klesají pod tíží muk a bolů,
jichž duše pustý chrám jest bez idolů,
jichž modrá křídla touhy váznou v hmotě:
Všem pozdrav míru nes, má písni, vlídný,
všem o lásce mluv, o shodě a přízni,
ať nikdo sebe neopouští bídný!
Ať na okamžik uleví své trýzni,
byť déle netrval ten moment klidný,
než v písni pastýřův tvůj nápěv vyzní!