V tom život celý. Veselá ta nota
se brzy v děsnou zvrátí dissonanci,
o berlách plíží se, co letlo v tanci,
a z parket se to divně v bláto motá.
Ta Columbinu a ten Pierrota
zde hraje, sladkou lásky vrká stanci,
však jeden pohled vážný do života,
smrt hnátem takt juž dává ku romanci.
Ach, jak ten vítr v holých stromech hvízdá,
jak těžké, olověné visí mraky,
ty skvrny v snětích – to jsou prázdná hnízda!
A Pierrot si protřel kalné zraky,
tisk ruce v kapsy – ty jak hlava prázdna.
Zda stojí život za tu roli blázna?