Vír tance, hudby jásot, maškar davy,
vše letí ještě hlavou jeho, v které
se začíná mu tmíti, do únavy
jej zkolébaly různé dojmy steré.
Teď otevřel zrak, matné jitro šeré,
den nevlídný a šedě popelavý,
s ním nuda, nechuť, proud hořkosti dere
se v srdce, jež se vzpomínkami baví.
Co květů rozšlapáno po parketách,
co srdcí rozdupáno a co lásky
zmrháno v kusých a frivolních větách!
Teď táhnou před ním zase... Samé vrásky,
kde smích byl – maska sšinula se na zem,
i sklonil hlavu a se zachvěl mrazem.