To nesnese a rázem s oře skočí,
meč tasí, musí tam – leč sotva kročí,
cos neznámého zas jej táhne zpět;
chce na tu stranu, ale běda, běda,
kdos drží jej a dál mu kráčet nedá,
a vše se chechtá: kámen, haluz, květ.
A na hradě zas trouby zahlaholí.
Zas Guntram vítěz, on zde, v širém poli,
meč darmo tiskne ve mohutnou pěst;
rek jiný zas tam vjíždí do ohrady,
on, loutka, v kole chodí beze vlády,
i poznává, že zaklet jest.