Křik jásavý, – juž Kuno leží v prachu;
jas trouby nový. V brokátu a nachu
rek druhý vjíždí v prostor ohrady.
To statný Günther; Sibo sebou trhá,
zas oře bodá, střemhlav dál se vrhá,
však darmo, jeho dlaň jak bez vlády.
Kůň po třech krocích zpět jde, smutně řehtá,
a pod listím se v keřích cosi chechtá,
zas jásot v hradu, Günther na zemi,
a Sibo zří, pavlánu přes okraje
jak Guntramovi mnohý pás vstříc vlaje
a jak to prší růžemi.