Od Lorchu cestou na mohutném broni
pan Sibo cválá, třemen jasně zvoní,
má zlatou přílbu s rudým chocholem
a Hildy znakem; ocel na krunýři
jen leskne se a v srdci mu to víří,
jež blesky plá i boje plápolem.
Jak vesel jede, za ním prachu sloupy!
Juž před ním hrad, juž brzy na most vstoupí,
při zvuku jeho rohu jenž se zdvih;
v tom oř mu klopýt’, až se jisker deště
mu lily z podkov: „Což před hradem ještě
chceš poznat ostří ostruh mých?“