Tak před nimi juž ležel kořen buku,
pln vláken, nitek, vlášení a suků,
jak šklebící se ďábla obličej;
jak oči světlošky dvě pod něj sedly.
Teď trpaslíci pomalu ho zvedli,
na ramena svá naložili jej
a zpátky juž to větru letem jelo,
les, skála, proud, vše kolem nich se tmělo,
tam sýček úpěl, pes vyl z vesnice,
rej bludiček se míhal v pusté pláni,
a v hustém sítí žabí skřehotání
se ozývalo v rybníce.