Když v noci Valburžině na koštěti
sbor čarodějek ku Blocksbergu letí,
ty Uriana sličné nevěsty:
tu stane se, jak větrem šat jim vlaje,
na mýtině neb lesa u pokraje
že chytí se o pařez u cesty;
neb – pán bůh s námi! – na kozlu jež jezdí
Aldebaranu rudém při souhvězdí,
že v chvatu lásky o kmen klopýtne;
neb po skončeném svatojanském plesu
na pařezu tom v mrtvé tiši lesů
ze sirných snů svých procitne.