S tím snem šel spat. Noc vážná dále kráčí,
spí luh i sad, však dole v skále Dračí
dnes četné davy skřítků nespaly,
na balvanech zde hlavy ve hromadě
se usadily tiché ku poradě.
Kol stěny plály jako opály,
od stropu visel karbunkl a planul
jak zářné slunce, jeho záblesk kanul
v kout nejtmavší a všady jen sil nach;
vše lesklo se, kol žíly zlata v stropě,
vše tálo jeho světla ve potopě
i drahokamy po stěnách.