A Sibovi se teprv nyní zdálo,
cos z hloubi země že se děsně smálo,
on chápal, to jest hrozné kletby zvěst,
a vzpomněl si, když obrátil se v mžiku,
jak šedobradý jeden z trpaslíků
ku hradu zaťal pozvednutou pěst.
Pod každým keřem, kam jen oko stačí,
on škodolibé viděl zraky dračí
a nevrle se v síň zas navrací;
teď trpká duma čelo jeho stíní,
i víno zdá se trpké být mu nyní,
a šachovnici překácí.