Mab s tímto koncem spokojena není,
a zaříká se, že prý v moje snění
víc nevjede na zlatém vozíku,
že nevyzlatí víc mi s čela stíny
a nenavěsí perel v pavučiny
a nepošimrá koncem bičíku.
Však myslím, Mab, jež smířiti se nechce,
že dá si říci a povolí lehce
a novým snem se ke mně nachýlí,
jak, moje dítě, moje zlatovlásko,
má holubice, luno, perlo, lásko,
tvůj úsměv uzří rozmilý!